8. září 2008

8. září 2008 - DEN POCHYBNOSTÍ.

Dobrý den naši anonymní čtenáři. Vy kteří jste si našli cestu na tento nečekaně proměnlivý BLOG o novém albu PROMĚNA, buďte srdečně pozdraveni. Dnes je pondělí - 14:09. Dnes nejsem ve studiu. Dnes jsem doma. Tři uplynulé večery a noci jsem strávil nahráváním, pilováním, posloucháním, hledáním, laděním, intonováním a otevíráním vnitřních katedrál.
Dnes čtvrtý den trávím občasným pochybováním.
Jistě to všichni znáte, ten pocit, když to, co děláte vás baví, a pak z ničeho nic se odněkud z hloubi vynoří zvláštní skoro dětský strach a ten tiše zpívá:
Jak někoho bude bavit to, co tu tvoříte. Jak moc, jak často, jak rychle, jak dlouho?
A proč ne? A proč by mělo?
Pak si hned říkáte, proč bych se o to měl starat, jak to baví někoho dalšího, jsem přece nezávislý na soudech jiných lidí.
Oni soudí pouze můj obraz v sobě samých.
Ale pak se zas vkrade ten tichý hlásek pochybností a ten lká a lituje se a vy se najednou přistihnete, že ho posloucháte už druhou hodinu a kolem rychle teče život.
Možná to je odvěká potíž tvorby , že ač člověk tvoří pro svou radost, přesto jeho výtvor až jiným divákem či posluchačem dostává další rozměr. Rozměr, který je tak krásný. Zvláště když je plný pozornosti, obdivu, radosti, lásky a osvobození. To pak přináší totéž i jeho autorovi.
A proto je tak těžké vysvětlit sám sobě, že to přece všechno dělám pro sebe, pro svoji radost a může mi být úplně jedno, co si o tom kdo myslí.
V tu chvíli by pochybnosti neměly šanci. Ale jak být tak chytrý a schopný a vysvětlit si to?

Člověk je složitá bytost. Dokáže se dojímat sám sebou klidně i několik dlouhých staletí a při tom si nevšimne, že je součástí něčeho tak dokonalého jako je vesmír, který nejde pochopit a to ani přes to, že máme tak chytrý prezidenty. Dva. Pro celou zeměkouli. To není málo...

Mějte se pěkně. Přeju vám otevřenou mysl a vždy dost sil na transformování pochybností.
J.
v