15. listopadu 2008

TADY SI MŮŽETE OBJEDNAT

...




1. listopadu 2008

ANETA LANGEROVÁ - první z křtitelů alba - PROMĚNA
...
JAROSLAV PLESL - druhý z křtitelů alba - PROMĚNA
...
VOJTA DYK - třetí z křtitelů alba - PROMĚNA


...
24.11.2008 vychází druhé studiové album Jana Budaře a Eliščin Bandu - PROMĚNA. Kromě Jana Budaře na něm zpívá i Lucie Bílá, Magdaléna Borová a Eva Vrbková a Jan Budař o něm tvrdí, že je dokonalé a ještě se tomu směje.

ROZHOVOR S JANEM BUDAŘEM.

PROMĚNA

Asi teď budete slýchat tuhle otázku často, ale mě by to opravdu zajímalo. Proč se vaše druhé album jmenuje PROMĚNA?

Jan Budař: Protože se tím jedním slovem dá charakterizovat úplne všechno v čem jsme obsažení, čím se trápíme, co máme rádi, co jsme. Prostě všechno se neustále proměňuje. Ať chceme nebo ne a když jsem nad tím tak dumal, napadlo mě, že by to byl výborný název pro naše druhé album.

A nevadí vám, že už se tak jmenuje jedna hodně slavná povídka?

Jan Budař: To jsem si taky říkal, jestli to není trochu blbý, ale pak jsem si řekl, že všechno už tu bylo a přesto je to tu stále znovu - nově viděno, nově žito. A tak jsem si řekl, že to je v pořádku.

Co to tedy je za album ta PROMĚNA?

Jan Budař: Já mám vždycky problém věci, které dělám nějak charakterizovat, přiřazovat jim kategorie. Myslím, že nejlepší je poslechnout si a přiřadit kategorii sám. Pro mě je to album, které je skvělé takové jaké je, protože takové jaké je, je dokonalé.

Dokonalé?

Jan Budař: My… No, teda hlavně já ( smích ) jsme to album nahrávali s heslem: Všechny chyby hrají pro nás. Protože já jsem člověk, který dokáže sám sebe velmi terorizovat touhou po dokonalosti, tak jsem si to pořád opakoval, prostě abych se nebál. Abych se nebál, že nejsem dost dobrý. A jak jsem si to pořád opakoval, tak jsem na konci zjistil, že je to obrovsky osvobozující. A taky jsem ke svému velkému překvapení zjistil, že ta věta funguje a že pro mě je to album dokonalé takové, jaké je. (smích)

A jaké tedy ještě je, kromě toho, že je dokonalé?

Jan Budař: Taky je nečekané, protože v dnešní době pozvolného zániku cd průmyslu se časopis RESPEKT rozhodl do toho s náma jít a tu desku vydat. A to je skvělé, protože to je nejen výborný časopis, ale ještě se nebojí.


A jak vzniknul nápad udělat booklet s kresbami Pavla Reisenauera?

Jan Budař: Mě se vždycky moc líbily všechny obrázky, které jsem od Pavla Reisenauera viděl a obálky Respektu považuju za jedny z nejlepších, právě díky jeho kresbám. A ten nápad se tak nějak sám nabídnul a k mojí veliké radosti, Pavel do toho šel a udělal skvělé obrázky, ostatně jako vždy.

U vašeho prvního alba Uletěl Orlovi vám producenta dělal Vít Sázavský. Tentokrát jste se toho ujal sám. Čím to?

Jan Budař: Zvažoval jsem, že opět oslovím Vítka Sázavskýho, protože to s ním byla skvělá práce, ale nakonec jsem se rozhodl, že se toho ujmu sám. Chtěl jsem trochu experimentovat se zvukem i s aranžemi. Zapojili jsme více elektroniku i elektriku, ale spíše lehce. Naše písně jsou pořád hlavně příběhy, které mají své hudební světy. A mě bavilo pohrávat si s pestrostí těch světů, takže se občas objeví kvílení velryb, občas proletí Sputnik, Eva Vrbková zpívá operu, pak taky přijde nečekaně Lucie Bílá a Magdaléna Borová a dokonce se nám podařil i jeden protestsong, který už stačil vyhrát hitparádu. ( smích )

Brožurka?

Jan Budař: Ano, to je ta píseň.

Když jsem si ty písničky poslouchala napadlo mě, že je docela těžké vás zařadit do nějakého konkrétního stylu nebo žánru. Máte taky ten pocit?

Jan Budař: To mám. Ale jsem za to rád a dokonce mě to velmi baví. Jediná potíž s tím je akorát, když se nás někdo ptá, co hrajeme za muziku. Nikdy nevím, jak to jedním slovem charakterizovat. Jak byste to pojmenovala vy, ten náš styl?

Já právě nevím, jak vy?

Jan Budař: Já bych to nazval dejme tomu Budařův multikulturní, proměnlivý poprockfolkjazz. ( smích )

Anebo taky- písně, které se nebojí mít svůj svět.

To zní hezky, to jste na nás milá, děkujeme.

Proč zpívá na vašem albu Lucie Bílá? Navíc píseň, která už vyšla na soundtracku k filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.

Jan Budař: Ta píseň Odpouštím je myslím opravdu krásná a na soundtracku trochu zapadla, takže jsme jí chtěli dát druhou šanci. Přitočili jsme smyčce, digitálně ji remasterovali a pouštíme ji opět do oběhu, takže si posluchači můžou znovu vychutnat něžný text Vladimíra Morávka a úžasný přednes Lucie Bílé. Navíc Lucce tahle šansonová poloha opravdu skvěle sedí.

A druhá hostující zpěvačka Magdaléna Borová, k té jste se dostal jak?

Jan Budař: Magdu jsem potkal při natáčení filmu Hrubeš a Mareš a ona je nejen skvělá herečka, ale i zpěvačka.
A Marylin- tu píseň, kterou má na albu s námi už párkrát zpívala živě a protože její hlas je myslím neobjeveným pokladem, rozhodl jsem se dát tu píseň na naše album a objevit poklad. ( smích )



PROMĚNA druhé studiové album Jana Budaře a Eliščin Bandu vychází 24.11.2008 v edici RESPEKT.

11.12.2008 v 19 hodin proběhne slavnostní křest v pražském klubu Roxy.
Křít budou - Aneta Langerová, Jaroslav Plesl a Vojta Dyk

www.respekt.cz
http://www.janbudar.cz/
...
PRŮVODCE PROMĚNOU
( krátký průvodce druhým studiovým albem
Jana Budaře a Eliščin Bandu )
...
KOŇMO JAK KRÁL

První píseň na albu se odehrává na konci léta roku 1893. Je o veliké a zakázané lásce mezi společensky vysoce postavenou ženou a společensky hluboce umístěným mužem. Ona se jmenuje Amélie. Je krásná, záhadná, frivolní a nebezpečná. Muži se kvůli ní touží na bálech svlékat. On se jmenuje Jean Paul a od svých pěti let má pocit, že jeho otec není jeho pravý otec. A nemýlí se.
Měsíc svítí bledě, kočár se řítí Paříží a Amélie má strach jít spát, aby dnešní noc nemohla nikdy skončit. Bál madrigalistů pomalu usíná a Jean Paul zpívá francouzsky tuto českou píseň.

BLIND FROM LOVE

Tato píseň si přeje být písní Raye Charlese. Je to píseň o tom, že Bůh je, jen si nikdo přesně není jistý kde, jak, proč, kdy a jak to vypadá. Někteří jedinci se o tom umí přít celé hodiny někdy i roky.
Blind from love je hutný rokenrol, ve kterém se ozve padesátitisícový dav na stadionu ve Wembley, který jásá při poslechu skvělého saxofonového sóla Jirky Tarantíka.
Ideální k divoké předehře ve sprše.

DECHOVKA NA PŘÁNÍ

Píseň o rozchodu. Všechno se zdá být jako včera a přesto je realita úplně jiná a nikdy už nebude jako dřív. Aspoň tak se to zdá. Z rádia hovoří rozverná, trochu přiopilá paní moderátorka, která se ptá babičky z Uherského Hradiště, kolik že to je její sestře vlastně let.
„Úctyhodný věk… “ řekne do éteru, ale vůbec jí to nezajímá. Rádio ševelí a strach v pokoji se sráží na stěnách.

VYDRA ( proměna )

Píseň k zatím neexistujícímu filmu.
Jednoho rána se Luděk probudil a měl neodbytný pocit, že se stává vydrou. Nepomohlo nic. Ani láska maminky, ani láska sestry, ani velká láska přítelkyně Ireny. Ani tříměsíční terapie u předního brněnského psychiatra, ani permanentka do bazénu se saunou. Ta to ještě zhoršila. Luděk tráví víc a víc času ve vodě. Doba je zvláštní a lidé v ní taky. Ale bylo to tak vždycky, jen my si na jiné životy moc nepamatujeme. Důležité je nebát se být sám sebou, říkal ten brněnský psychiatr. Ale už ho vyhodili.

MALÝ MULAT

Píseň o tom, že se nemusím bát, že jsem jiný ( a že jsem jiný mulat ), protože každý je jiný, než někdo jiný. Na tom je to celé postavené. Člověk na to velmi často zapomíná a občas dokonce podlehne dojmu, že by měl být spíše jako ten pán z časopisu, co má tak hezky hebkou a opálenou pleť a na sobě takové pěkné šaty, co se snad ani nekrčí.
Oheň praská a Michael Jackson i jeho kamarádi - imitátoři Elvise Presleyho - Vojta s Honzou jsou jiní.

PAN PLACÍK

Je píseň o strachu, absurditě, divném snu, nečekaných vyhláškách, bolesti z bezmoci a intimní večeři dvou znovu zamilovaných lidí kolem osmé hodiny večer.Auta už jezdí vpravo a mladí vojáci si vykračují pražskými ulicemi a mají pocit, že je všechno v pořádku.Praha se bojí, ale snaží se, aby to nebylo moc vidět.Lidé se údajně dělí na nějaké rasy a káva v kavárně Louvre už není, co bývala.


BROŽURKA

Je to jako v pohádkách a v písni Johna Lennona. All you need is love.

UKOLÉBAVKA PRO VELKÉ DĚTI

Když je člověk malý má pocit, že dospělý svět má opravdová kouzla. Pak je dospělý a zjistí, že ta opravdová kouzla měl, když byl malý.
Až do konce života se snaží rozvzpomenout na ta pravá kouzla.

NEPOZNÁVÁM

Tento text napsal Vladimír Morávek. Pochází z doby, kdy jsme chtěli udělat album, na němž by zpívaly různé světové hvězdy. Tak jako to udělal Michal Horáček a Petr Hapka. Nakonec jsme se odhodlali napsat e-mail Robbie Williamsovi, ale ten byl v tu dobu nedostupný a zůstal nedostupný do dnešního dne, takže tu píseň zpívám já. S komorním smyčcovým orchestrem Roxy ensemble a s Evou Vrbkovou- nečekanou operní pěvkyní.

ODPOUŠTÍM

Píseň s textem Vladimíra Morávka pro Lucii Bílou. Jeden z mála šansonu její neobyčejné kariéry. Píseň o přeplněných kufrech v předsíni. O úlevném odpuštění všech chyb a smutků. O sněhu, který padá na Prahu tak, jako slzy tečou na kanape. O temném večeru k odpolední kávě, která chladne v hrníčku z Chorvatska. O lásce, která se změnila a nikdo přesně neví kdy.

NEDOMAZLENÁ

Píseň pro všechny ženy a dívky, které si někdy připadaly, připadají nebo si připadat budou - nedomazlené. Píseň pro odvážnou zpěvačku, kterou ale zpívá zpěvák - Budař. Píseň o tom, že každý touží být mazlený a koho nemazlili dost- stává se nedomazleným.

TANEČNÍK

Školní ples- pět hodin ráno. Kdo ještě nešel domů, touží s někým být. Kdo už s někým je, většinou šel domů. Na parketu tančí cca deset lidí, lehce se motají do rytmu školní kapely Rotující kedluben. Chlapec se motá kolem dívky. Víno bylo moravské, levné, údajně vynikající. Kolem dívky se motá ještě dalších pět chlapců. Situace není úplně přehledná. V tombole byla hlavní cenou prasečí hlava. Vyhrál ji Kamil. Radost pouze předstíral. Odpoledne ji najde na nočním stolku v ložnici rodičů. Chlapec tančí s dívkou, situace se stává na chvíli přehlednější. Druhý den ráno je neděle, maminka peče koláč. Panicem je člověk jen jednou a to i tenkrát- v neděli.

MEZIHVĚZDNÝ

Malý průlet nad planetou. Průlet bez skafandru a těla. Rozechvění nad lehkostí letu. Stav bez úzkosti.
Jistota, že není důvod se bát a to ani při pohledu na vesmír v místech , kdy začínal nabírat rychlost.
Jinými slovy- jemná píseň o úletu bez psychotropních látek.

MARYLIN

Magdaléna Borová svým krásným hlasem zpívá píseň o úspěšné herečce s pseudonymem.
Starý motel nedaleko města Los Angeles. Andělé sedí v malém lobby s oranžovými tapetami, které se ze zdí svlékají už několik let. Andělů je celkem šest. Pláčou a zpívají píseň o vaně v níž vychladla voda i tělo. Někdy člověk zabloudí v pekle a zapomene, že se všechno pořád mění.


HAJZLPAPÍR, CHLEBA A COLA

Zdeněk šel kupovat toaletní papír, chleba a colu. Bylo pěkné podzimní odpoledne, Praha jen zářila. Igelitka tiše šustila o stehno a Zdeněk měl pocit, že je všechno v pořádku. Pak koutkem oka zahlédl sám sebe ve výloze masny. Zastavil se, prohlédl si svou zkušenou tvář a najednou ho napadlo, pokolikáté on už takhle jde z nákupu s toaletním papírem, chlebem a colou. Zamyslel se a došel k číslu 2080. To ho tak překvapilo, že dostal krizi středního věku.